MorningStar přetiskl projev MARTINA LEVYHO z nedělní schůze výkonného výboru KS Británie
Sobotní londýnská konference, organizovaná Výborem 100. výročí Ruské revoluce, byla obrovsky silnou oslavou všeho, co znamenala Říjnová revoluce, inspirující nás k boji a k vítězství ve dnešních bitvách.
Heslem, jež hýbalo ruskými masami k nastolení sovětské moci, bylo „Mír, chléb a půdu“. Teď je svět mnohem složitější. Přesto mír zůstává kritickou záležitostí a, stejně jako v roce 1917, nejvíce jej ohrožuje imperialismus.
Imperialistické války mohou probíhat přímo nebo pomocí náhradníků, a mohou být vybojovávány spíše za ekonomickou nadvládu než k územnímu růstu, ale pořád to jsou války imperialistické.
A, jak řekl na sobotní konferenci, ruský komunista Sláva Tetekin (známý i z posledních mezinárodních konferencí KSČM v Praze; pozn. překl.), nebezpečí jaderné války od zániku Sovětského svazu narůstá.
V Dekretu o míru, přijatém 8. listopadu 1917, ruská dělnická a rolnická vláda vyzývala zvlášť třídně uvědomělé dělníky Velké Británie, Francie a Německa, aby „pochopili povinnost, jež teď před nimi stojí, zachránit lidstvo před hrůzami války…“ Ona povinnost zůstává.
Chléb je dnes možné brát jako metaforu k udržení zdrojů pro přežití a k důstojnému životu. Takže v Británii to je o placení, zlomu uzavření veřejného sektoru a o penzích a dávkách.
Celosvětově, jak poznamenala v sobotu indická komunistka Brinda Karatová (proslulá senátorka, zvolená za KS Indie-marxistickou - CPI(M); pozn. překl.), vlastní osm mužů tolik co 3,6 miliardy lidí, kteří tvoří nejchudší polovinu lidstva.
A, ačkoli chudoba nikde v Británii není tak ostrá jako v mnoha zemích třetího světa, dramaticky se zhoršuje, a máme tu krizi nízkých plateb, takovou, že existují dělníci, kteří se musí spoléhat na potravinové banky, situaci, která se stane mnohem horší s vytlačením Universal Creditu (britský systém vyplacení určitých dávek lidem s nízkými příjmy; pozn. překl.).
Podíl investorů na podnikových ziscích mezitím vzrostl z deseti procent v 70. letech na dnešních 70 procent.
Půda zůstává pro rolníky rozhodujícím problémem v mnoha částech světa. Ale půda je také místem k žití.
Dnes b Británii 1,2 milionu lidí čeká na obecní bydlení, zatímco developeři staví domy na prodej, jež si zvlášť mladí lidé nemohou dovolit. Stále víc lidí je tlačeno do soukromých nájemných příbytků, s nichž třetina neodpovídá základním zdravotním a bezpečnostním normám. Nájemníci, kteří si stěžují, mohou být snadno vystěhováni, a bezdomovců je po celý čas hodně.
Půda je také o prostředí. Pozdější sovětská ekologie byla ve své době daleko před Západem a uvědomovala si potenciální nebezpečí globálního oteplování.
Ekologický program OSN uvádí, že průměrná teplota vzroste do roku 2100 o katastrofické 3°C, nebudou-li skleníkové emise podstatně sníženy pod hodnoty z Pařížské dohody. Kapitalismus ohrožuje systém stabilního života planety.
Říjnová revoluce byla také o rovnosti. Deklarace práv národů, podepsaná 15. listopadu 1917, vyhlásila rovnost a svrchovanost národů, s právem na sebeurčení.
Ve své době to bylo nesmírně silné poselství, přímá výzva vůči kolonialismu a rasismu. Tyto problémy jsou s námi stále - konkrétně pro britskou dělnickou třídu nad Irskem- a zvlášť nad Palestinou, přesně 100 let po nechvalně proslulé Balfourově deklaraci.
Rovnost také znamenala rovnoprávnost pohlaví, překonání útlaku žen. Zde Sovětský svaz učinil obrovské, i když neúplné, pokroky.
Pro nás je i dnes velmi živým problémem - nejen mezera mezi pohlavími, ale považování žen za věci a jejich ponižování, jak odhalují Weinsteinnova obvinění a „nepatřičné chování“ některých poslanců a vládních ministrů.
Revoluce byla také o demokracii- jak skutečné demokracii se spoluúčastí dělnické třídy, vyjadřované sověty, tak oproti omezené buržoazní demokracii, kde moc určuje bohatství.
V roce 1952, na vrcholu studené války, sovětské vedení navštívilo třídně nejuvědomělejší síly na Západě ke zvednutí praporů demokracie a národní svrchovanosti.
To platí stejně jako dnes, s EU coby největším ohrožením schopnosti pracujících prosazovat politiku ve svém vlastním zájmu, a s vládou Theresy Mayové plánující shrábnout diktátorská oprávnění Královské rady.
Ale revoluce byla nakonec samozřejmě o socialismu, o veřejném vlastnictví a vzetí moci z rukou velkostatkářsko-kapitalistické třídy. Socialismu nelze dosáhnout bez takové změny státní moci.
Politika Labour (Party) pod Jeremy Corbynem představuje rozchod s pravicovým reformismem a poskytuje ve změněném politickém klimatu příležitost lid této země, vedenému třídně nejuvědomělejšími silami, budovat široké hnutí k vypořádání se se základními otázkami, jako je veřejné vlastnictví výrobních prostředků a povaha imperialismu, NATO a státu.
Před námi nicméně leží zuřivé bitvy s vládnoucí třídou. Povinností naší strany je mobilizovat dělnickou třídu do těchto bitev a za levicovou politiku, dát vedení a vzdělávat dělnickou třídu, aby pochopila své historické poslání.
Proto potřebujeme mnohem mohutnější stranu, včetně obnovy naší síly v průmyslu. 100. výročí Říjnové revoluce nám k tomu dává příležitost.
Máme materiál a máme okamžik.
Mluvme směle o tom, čeho socialismus dosáhl. SSSR, jak řekl Sláva Tetekin, se nezhroutil, byl zrazen. Ale socialismus stále existuje a v dnešním světě narůstá.
The Morning Star, 7. listopadu 2017 (překlad Vladimír Sedláček)