Výsadek "Za Prahu" - 75.výročí událostí v Mnichu

25. 4. 2020

   V březnu 1945 se boje na východní frontě přibližují k protektorátní hranici. V noci na 26. března odlétá z polního letiště u Krosna letoun s pátnáctičlenným Oddílem Za Prahu. Jeho velitelem je kapitán Rudé armády I.I.Ivanov a komisařem československý poručík s krycím jménem Jiří Nezval. Oddíl byl určen k působení v jižní části Českomoravské vrchoviny, na Kamenicku, více jak 200 km hluboko za frontovou linií. Ale letci jej vysadili o 50 km severněji u lesního masivu s kótou 709 Melechov. Nacisté seskok zpozorovali a ihned spustili velkou pátrací akci, ale kromě nálezu padáků a trhavin bez výsledku. Díky bojovým zkušenostem a pomoci odvážných místních lidí se do 3. dubna celý oddíl shromáždil v lese u osady Knížata. Chyběl jen při seskoku zraněný Kirejev a dvě děvčata. Pro ně to ale byl již třetí seskok do nepřátelské týlu a tak ošetřily Kirijeva a našly spolehlivý úkryt. Po odeznění pátrací akce navázaly radiové spojení se štábem 4.UF a podle jeho pokynů se setkaly s oddílem již na základně v lesích u Bozděchova. Zraněný Kirejev zůstal na Ledečsku.
   Oddíl Za Prahu v krátké době získal spojení s odbojovými organizacemi. Jako prvý se zformoval oddíl Lesu zdar na Kamenicku, následoval oddíl v Nové Včelnici, pak oddíl na Jindřichohradecku a o něco později oddíl v okolí Černovic. Oddíl  Za Prahu se tak stál štábem svazu, který měl na 1600 příslušníků, z toho 1400 Čechů. Pro větší akci neměl svaz dost zbraní, ale poznatky o pohybu vojsk získával z velkého prostoru. Až v noci na 1.5. bylo letecky přepraveno na 25 samopalů, 10 pušek a 2 kulomety s náboji, 85 granátů, 75 kg trhaviny se zápalnou šňůrou a roznětkami.
   Velkým impulsem pro domácí odboj se stalo pražské povstání. Po celé republice vznikaly revoluční národní výbory a docházelo ke střetům s německými jednotkami. Na Kamenicku byly již 5.5. odzbrojeny jednotky v Nové Včelnici a Jarošově, ale těžká situace byla v Kamenici nad Lipou. V noci na 6.5. přibylo do města dalších 800 příslušníků zbraní SS a byl vyhlášen zákaz vycházení po dvacáté hodině, který se za dva změnil na zákaz vycházení po celý den. Ještě v noci na 6.5. se partyzáni s občany Mnichu pokusili odzbrojit místní posádku. Do odzbrojování nečekaně zasáhla německá jednotka postupující od Kamenice nad Lipou. V nastálém boji padli čtyři partyzáni a osm místních občanů. Ráno 6.5. německá jednotka naložila své mrtvé a odjela z Mnichu ve směru na Lodhéřov. Boje pokračovaly. K poslednímu střetnutí došlo 9.5. dopoledne u Markvarce, kde partyzáni napadli kolonu asi 10 plně obsazených vozidel, která se zřejmě snažila po vedlejší komunikaci uniknout z hrozícího zajetí.
   Štáb svazu, spolu s revolučním národním výborem v Mnichu se rozhodl pohřbít padlé druhy ve společném hrobě. Rozloučení se uskutečnilo, za účasti všech oddílů a tisíce občanů 27. května 1945. Rok na to byl položen základní kámen pomníku a 1. května 1947 byl pomník odhalen. Tehdy vládní delegaci vedl ministr zahraničních věcí pan Jan Masaryk a pomník odhaloval bývalý komisař oddílu kapitán Ing Jiří Nezval.
   Tradici setkávání u památníku slovanského bratrství se podařilo udržet do dnešní doby, ve které se stále silněji projevují snahy, které z útočníka dělají oběť a z oběti útočníka. I proto si stále připomínáme slova arm. gen. Ludvíka Svobody: "NIKDY NEZAPOMEŇTE, JAK LEHCE JSME SVOBODU ZTRATILI A JAK TĚŽCE, ZA CENU VELIKÉHO ÚSILÍ A OBĚTÍ JSME JÍ DOBÝVALI ZPĚT!"

Roman Ondrušek
předseda KV KSČM Vysočina

Fotogalerie

Autor: 
Vysocina